Něco z páně Wericha


Kde blb, tam nebezpečno!

Dobrá nálada nevyřeší všechny Vaše potíže, ale nasere tolik lidí, že stojí za to si ji udržet.

Rozum, který zůstává stát, je v pořádku – jen si nesmí lehnout.

Lidská paměť je taky bludiště - moc věcí se tam ztratí.

Kdo se umí smát sám sobě, má právo smát se smát všemu ostatnímu, co mu k smíchu připadá.

Zbabělci jsou nepochybně nebezpečný živel, ale co teprve odvážní blbci?!?!?!

V boji s lidskou hloupostí nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.

Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.

Skoro každý stárnoucí mužský začne psát paměti, ale málokterý je dopíše.

Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit.

U nás se vždy platilo více za muziku než za fyziku, a proto tady není žádný Einstein.

Až Ti bude úzko otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.

Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.

Dětská lež nemusí být vždycky vadou, může být také příznakem fantazie.

Jedna ženská vidí někdy dál než pět mužských s dalekohledem.

... epochy a staletí jsou ony mžiky na jevišti, kdy vlastní ucho se diví, co vlastní huba povídá...

Co je blbý to se líbí. (Nebo: To je blbý, to se bude líbit.)

Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.

Čest je pouhý nápis na náhrobku s erbem, a tím končí můj katechismus.

Život vždycky stál a stojí a bude stát za to, aby byl dožit. Ono se s ním popravdě ani nic víc dělat nedá.

Smích chytré lidi léčí. A jen blbce uráží.

Přátelství je součást lidského štěstí.

Dobré není jen to, co je nové. Nové je naopak to, co je dobré.

Dobrý herec je laciný i za velkou gáži, protože lidi na něj ty peníze přinesou. Ale špatný herec je drahý i za málo.

A přece každého dne byl svět o chlup lepší než včerejšek, i když lidi dělají psí kusy, aby tomu tak nebylo.

Kde je nouze o ženské, tam stoupají chtíče na úkor estetických požadavků.

Člověk nemůže nikdy dělat víc, než je mu dovoleno člověčenstvím. Míň může dělat vždycky. A jak jste si všimli, to s úspěchem probíhá. Ale přemýšlet, a to dá práci, umí jen část lidstva. Ona část, ona tenoučká vrstva, která válčí s lidskou hloupostí.

Člověk, který cestuje s touhou dozvědět se, směřuje přes všechny dálky hlavně k sobě samému.

Když nejde o sex, nejde o nic. (Častěji se vyskytuje ve verzi používající slova život a hovno.)

Umění je jako slunce, které se taky nikomu nevtírá. Když zatáhne záclony a zavřete okenice, tak vám slunce do bytu neleze, jenomže je to vaše chyba, pane, že chcete žít potmě.

Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl, a když kouká, aby byl, a je, tak má být to, co je, a ne to, co není, jak tomu v mnoha případech je.

Paměť je výsada blbých. Chytrý nemá čas si pamatovat, chytrý musí vymýšlet.

Čas má plné kapsy překvapení.

Člověk má dělat to, co umí, co potřebuje ke štěstí.

Člověk je doma tam, kde si pověsí klobouk.

Já myslím, že civilizace není dobrá, když je bez kultury. Člověk potřebuje ke štěstí a spokojenosti nejenom pohodlí tělesné, ale i duševní. Kultura a civilizace musí jít ruku v ruce.

Takové manželství, to není nějaká betonová stráda. A právě to je celej ten kumšt a celej ten vtip, že v manželství, když si dva lidi rozumějí a mají se rádi, dovedou si vodpustit a můžou se i přát.

Fanatismus je určitý nedostatek statečnosti. On je to strach přijímat svět v jeho složitosti. Fanatismus je cesta k zjednodušení života. Je to útěk před odpovědností, kterou člověk přijímá tím, že se pořád rozhoduje.

Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.

Člověk, který něco píše, aby se ujistil, že je kumštýř, je s odpuštěním trouba.

Když rozum nad něčím zůstane stát, o to rychleji se pak rozběhne. Rozum, který zůstane stát, je v pořádku. Nesmí si sednout.

Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho.

Manželé se v autobuse poznají podle toho, že na sebe nemluví.

Je zvláštní, že parodovat je snazší, než stvořit parodované.

Místo šavlí máme dnes tanky a lidi nedají pokoj a nedají pokoj a nedají pokoj.

Mládí biologické neosvobozuje od blbosti a hlouposti, stejně jako stáří nezaručuje moudrost. Jsou blbí dědkové a hloupé děti.

Vydařené manželství je div světa. Copak by se dnes mluvilo o Filémonovi a Baukidě, kdyby to nebyl div světa? Tři tisíce let se vzpomíná na dva neznámé lidi jen proto, že se jim vydařilo manželství.

Francouzi nemohou být sprostí, neb nevyslovují H. A taky, že tím o HODNĚ přijdou.

Nadšení je nakažlivá věc a člověku je těžko mlčet, když kolem všechno jásá.

Šaty dělají člověka.

Chytrost, ne směšnost, musí vyvolávat smích.

Sentimentalita je vulgarizace smutku.

Hloupost se vyfackováním nedá vyléčit.

Je to smutné, ale mládí musí jednou odejít. I když si je člověk zachová v srdci, žel přírodě, nezachová si je v kolenou.

Lidské štěstí, to je taková šňůrka, na kterou navlékáme malé korálky, taková malá štěstí - čím jsou drobnější a čím je jich víc, tím je to jejich štěstí větší.

Vždycky bylo, je, a já se domnívám, že i bude na světě lidí víc hloupých a nevzdělaných, než chytrých a vzdělaných, i když chytrost a vzdělanost nejsou na sobě přímo závislé. Já znám mnoho vzdělaných hlupáků.

Proti hlouposti se bojovat musí, ale vyhrát se nedá!

Každého dne je svět lepší než včerejšek, i když lidi dělají všechno proto, aby tomu tak nebylo.

Dokonalost je znamenitá věc, ale má jednu vadu. Věští konec.

Ono je to jako v tý starý cirkusácký anekdotě, jak říkal ředitel klaunovi: "Klaune, proč ten kůň nezpívá?" A klaun odpoví: "Není mu dáno." A ředitel řekne: "Tak mu dejte!" A v tom je celej vtip umění: komu není dáno, tomu se dát nedá.

Arogance je parukou k zakrytí duševní pleše.

Nadbytek neznamená bohatství.

Nenávidím pohřby. Až na ten svůj, na kterej nebudu muset jít.

Proti blbosti i bohové bojují marně.

Mnohdy jsem seděl u stolu pokrytého ubrusem, na kterém včerejší a předvčerejší omáčky nakreslily mapy neznámých světů, a přemýšlel, proč je tolik vedoucích a tak málo vědoucích?

Neříkej, že nemůžeš, když nechceš! Přijdou dnové,kdy to bude daleko složitější a horší: budeš chtít a nebudeš moci. A to důležité nezapomeň,že chlap nesmí být blbej ve třech případech: za volantem, u stolu a v posteli. Všude jinde se to snese...

Jakmile se z mládí začne dělat zásluha, je to špatné. Protože každéj starej blbec byl taky jednou mladej blbec.

Člověk, který umí nasytit duši, není zlý člověk.

Bez lidí dobré vůle by život byl jen nákladné a nebezpečné dobrodružství.

On autor byl vůl a překladatel není, rozumíte, proto to tak je.

Smích není nikdy pro nic a za nic, snad jen u šílených lidí. Normální člověk musí mít důvod, směje se něčemu.

Smích - tu ozvěnu našeho pláče - to křídlo úsměvu, co tluče za oknem nočního strachu, nikdy mít v hrsti nebudem. Kdybychom - nedejte bohové - tu sladkou můru polapili, bylo ba na světě po srandě.

Z mého pohledu je dobrá a prospěšná jen ta emancipace, která zvýší úctu ženy ve vašich očích, aniž by snížila přitažlivost pro jiné vaše orgány. Ženská, o kterou nikdo nestojí, přece nemůže mít z emancipace žádnou radost.

Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!

Dobré divadlo začíná dobrým vrátným.

Překonávat vědomě své sklony k blbnutí a blbostem je nejvlastnějším projevem lidskosti.

Jestliže neumíš naučíme, jestliže nemůžeš pomůžeme ti, jestliže nechceš nepotřebujeme tě.

Nikdy se nesměji nejlépe. Bojím se, že by to mohlo být naposledy.

Člověk se nají, napije, pak se dívá na televizi, což je možná nebezpečné, vezme si pyžamo, usne a ráno se neprobudí.
Deset tisíc bych za takovou smrt dal, a že jsem hodně lakomej!

Na světě je zavedeno, že spousta hloupých si hraje na chytré. Z chytrých, kterých je na světě nedostatek, jen ti nejchytřejší si hrají na hloupé.

Ženy nemají smysl pro nesmysl.

Ono totiž není šedivých dnů, které bují svou všedností. To jsou jenom unavené oči, které nechtějí vidět jejich svátečnost.

Bůh stvořil člověka, ale nedal si to patentovat, a tak to teď po něm může dělat kdejakej blbec.

Hloupost je největší zlo.

Není-li tu ta, kterou mám rád, tak mám rád tu, která tu je.

Malí se bojí velikých, ale stojí za úvahu, že velice velcí se skoro vždycky bojí nepatrných.

Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil. Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš. A jen vůl mu v tom brání.

Humor je boj s lidskou blbostí. V tomto boji nemůžeme nikdy vyhrát. Ale nikdy v něm nesmíme ustat.

Nic nesnižuje mužovo sebevědomí tolik, jako nejistota co do počtu vlastních dětí.

Kdo myslí jenom na sebe, ochudí jiné o sebe, ochudí sebe o jiné, zakrní a pak zahyne...

Já, když mluvím německy, tak si nerozumím.

O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.

Bavilo by někoho blbnout, kdyby blbnutí bylo povinné? Nebo nebavilo?

Vědy je zapotřebí, ale kdyby Newton byl ležel někde jinde a nepadla mu na nos hruška, nebo co to bylo, a neupozornila ho na to, že je taky přitažlivost zemská, tak by ta přitažlivost byla dál. On by ji neobjevil, objevil by ji někdo jinej. Za minutu, za vteřinu, za sto let. Ale kdyby Shakespeare nenapsal Hamleta, tak nikdy nebyl. Kdyby velký umělci neudělali svoje dílo, tak jsme byli o to chudší, protože umění je komunikace.

Pakliže člověk zvítězí nad vlastní blbostí, je vítězem nebo poraženým? V každém případě je to dobré.

Přirozeností člověka je hledání radosti.

Osud je vůl, to jste si všim. Ten si dělá věci podle sebe a nebere na nikoho ohled.

Člověk má odvahu k ničení, ku tvoření ještě dlouho ne.

Když muž nemá rozum, musí být žena vynalézavá. Když žena není vynalézavá, musí mít muž rozum.

Kdo ví, je vyhnán z ráje blbosti.

Kdo víno má a nepije, kdo hrozny má a nejí je, kdo ženu má a nelíbá, kdo zábavě se vyhýbá, na toho vemte bič a hůl, to není člověk to je vůl….


Powered by Drupal - Design by artinet